Zádveří a kolna
Nejjednodušší a nejčastější přístavbou Krkonoš a Jizerských hor je zádveří připojené k podélné straně domu v místě vstupu do síně. Půdorysně se jedná o výrazný obdélník přiléhající ke stěně domu, který obsahuje předsíň a navazující chodbičku k suchému záchodu umístěnému nad hnojištěm na jejím konci. Zádveří kryje střecha plynule bez lomení navazující na námětek krovu a měkce splývající k okapu. Člověk vstupující do domu přicházel po zápraží podél oken hlavní světnice pod přesahem střechy k hlavním dveřím do zádveří, které se sem přesunulo ze síně. Vysoká podezdívka navázala na kamenné zápraží a pokračovala často jen formou pilířů vynášejících trámy podlahy chodby a záchodu. Na opačné straně domu přivrácené ke svahu vznikla pod podobně konstruovanou střechou kolna buď podél celého domu, nebo jeho části.
Oba tyto typy přístaveb byly jednoduché rámové konstrukce, pobité tradičním tesařským obkladem, tedy širokými svislými prkny s latěmi na spárách. Střešní krytina bez přechodu navazuje na krytinu hlavní stavby.
Užší přístavby menší plochy, situované k jedné z podélných stran stavby, by tedy měly být překryté střechou prodlouženou v Jizerských horách bez lomení. V Krkonoších je lomení přípustné, ale čím je napojení plynulejší, tím lépe. Jedná se o velmi praktickou zásadu, která umožní sjíždění sněhu ze střechy bez jeho hromadění v místě lomu. Princip nelomení střechy úzce souvisí se sklonem střechy, šířkou přístavby a podchodnou výškou u vnější stěny. Čím užší, tím lépe se podaří zásadu nelomení dodržet, při větší šířce musíme počítat s tím, že podchodná výška u vnější stěny bude nižší. Maximální šířka, kdy podélná přístavba ještě respektuje proporce celé stavby, je jedna třetina šířky štítové stěny. Tímto způsobem se řeší především zádveří či závětří u hlavního vstupu nebo různé doplňkové prostory (sklady, kolna, uložení dřeva) v zadní části domu. Za přístavbu musíme považovat i zastřešení verandy a různých přístřešků. Vstupní zádveří je dobré odsadit od štítové stěny, zároveň je vhodné zajistit přiměřený přesah střechy před zádveřím pro bezpečný vstup do domu (ochranu před deštěm a sněhem sjíždějícím ze střechy).
U starých hambalkových krovů je snadnější navázat sklon střechy přístavby na prohnutý námětek, u vaznicových krovů s rovnou střechou bez námětku je třeba sladit sklon střechy, výšku nadezdívky, šířku přístavby a příslušnou podchodnou výšku v ní.
Přístavby se logicky nikdy nepřipojovaly k hlavní štítové stěně domu, která sloužila k osvětlení obytné světnice řadou oken. Naopak k zadnímu štítu bývaly dodatečně připojovány kolny taktéž rámové konstrukce a se střechou co nejprudšího sklonu, aby z ní co nejlépe sjížděl sníh.
U lidových roubených staveb bývaly tyto přístavby rámové konstrukce a logicky jejich fasáda obíjená (deštěná) širokými svislými prkny s latěmi na spárách. U zděných novostaveb je možné se rozhodnout, vstupní zádveří může být omítnuté i odřevené, ovšem vždy svisle.
Kolna v zadní části domu by měla mít deštěnou fasádu jako výraz podřízené hospodářské funkce tak, jak bývalo zvykem. Podezdívku je třeba přizpůsobit podezdívce domu, ideální je místní kámen. Není-li k dispozici, vhodná je hrubá šedá podezdívka v barvě kamene.
