Roubení a jeho barevnost
Tradiční krkonošské obytné stavby byly v drtivé většině roubené a přitesané boky trámů střídané vymazanými spárami také tvořily finální povrch domu. Pro celkový vhodný dojem je důležité, že u obytných staveb byly skutečně mezi trámy vymazávané spáry, které stěnu vodorovně rytmizovaly, což bylo podpořeno kontrastním nátěrem. Je proto nutné dodržet střídání vymazávaných (dnes již více štukovaných nebo štěrkovaných) spár a dřevěných ploch trámů.
Často se opakují zmínky o tom, že trámy bývaly napuštěny volskou krví. Zřejmě tomu tak v dávné minulosti u některých staveb mohlo být i v Krkonoších, ale mnohem častější bylo napouštění stěn lněným olejem nebo lněnou fermeží.
Roubení svůj tmavý vzhled získalo až časem 
působením slunce a usazováním prachu. Spáry vymazané hlínou byly opatřeny vápenným nátěrem. Ustálil se barevný princip tmavší trám a světlá spára. Na tom nic nezměnil ani nástup barevných pigmentů, které se přidávaly jak do fermeže, tak do vápna. Zatímco u vápna na spáry se nejvíce rozšířila modrá šmolka, která v malém množství bílý vápenný nátěr projasnila a ve větším dala spárám až blankytnou modř, paleta barev na trámy byla pestřejší.
K nejčastějším barvám patřila okrová a červenohnědá, výjimečná však nebyla ani zelená, hnědá, šedá, a dokonce modrá. Nezřídka se na stěnách objevila i kombinace tří barev. Vedle spár a trámů svoji vlastní barvu dostaly ještě okenní a dveřní obložky či stěnové kleštiny. V tomto případě byly časté tyto kombinace: červenohnědé roubení, zelené obložky; červenohnědé roubení, tmavě hnědé kleštiny a bílé obložky; okrové stěny, tmavě hnědé kleštiny a bílé obložky atd. Tato pestrá barevnost pláště krkonošských staveb je pro oblast charakteristická a je nanejvýš záhodné ji zachovat.
