Přeskočit na obsah


Oplocení

– U izolovaných domů ve volné krajině není vhodné používat oplocení vůbec. Oplocování větších pozemků, které k domu většinou patří, je dnes žádané z důvodu ochrany majetku, zajištění soukromí, aby neutekl pes nebo prostě jako informace „tady je to moje a nikdo sem nesmí“. Ploty pak vytváří nepřirozené pravidelné „technické“ tvary v krajině a zároveň mohou být i překážkou migrace větších živočichů i psychologickou bariérou pro člověka.

Subtilní plaňkový plot na kamenných sloupcích je tradiční řešení oplocení.

V souvisle zastavěném území jsou ploty přirozenou součástí zástavby, avšak v kultivované podobě průhledných, v lepším případě a zejména do ulice dřevěných laťkových plotů bez podezdívek a bez zděných sloupků z tvárnic. Mezi zahradami pak jsou přijatelné i drátěné ploty do výšky cca 150 cm.

V případě výsadby živých plotů je dobré volit místní druhy keřů dobře snášejících sestřihávání, tedy většinou listnaté. Opět je důležité ve volné krajině oplotit živým plotem pouze malou část pozemku užívanou pro soukromý život rodiny a keře spíše omezovat v růstu než přistřihovat do přísně pravidelných tvarů.

– Zcela nevhodné jsou kdekoli v krajině i zástavbě ploty neprůhledné, ať už zděné nebo dřevěné typu prkenné ohrady. Extrémním případem plotů nepřijatelných ve volné krajině je také vysoké oplocení hřišť.