Dřevěný dům
Roubení, rámová konstrukce nebo zděná zeď nesou krov, patro nebo polopatro. Proto je celý dům nutné chápat jako soubor detailů, které na sebe navazují a spolupůsobí. Jestliže se bortí hnilobou zničený spodní trám roubení, propojená dřevěná konstrukce se deformuje až do hřebene.
Dobrou vlastností tesařsky čistě provedených konstrukcí je jejich pružnost. Laik i odborník žasne, jak rozsáhlé deformace v řádech desítek centimetrů dřevěná stavba ještě vydrží, aniž by se zřítila. To od zděného domu nemůžeme očekávat. Na druhou stranu musí každý stavebník při úpravách dřevěného domu velmi pečlivě zvážit zásah do každého dřevěného prvku a zároveň pečlivě hlídat zdravotní stav nosné konstrukce. Suchá dřevěná konstrukce vydrží staletí, vlhkostí živená hniloba nosné prvky zničí velmi rychle.
Jizerskohorský lidový dům (východní část hor) je poloroubený s roubenou světnicí a zděnou síní a hospodářskou částí (původně kamenné, později smíšené nebo cihlové zdivo). Kamenný (cihlový) je samozřejmě i komín tvořící mohutné zděné těleso uvnitř dispozice chalupy.
Pro Jizerské hory jsou typické i mladší domy s vaznicovými krovy s trojdílným půdorysem s oběma postranními částmi roubenými obytnými – jedná se o větší řemeslnické (sklářské domy) bez větších pozemků a potřeby hospodářských prostorů, jejichž obyvatelé byli pouze řemeslníky či zaměstnanci především sklářského průmyslu.
