Šindel a došky

Typickou střešní krytinou horské architektury, tedy i Krkonoš a Jizerských hor, byl dřevěný šindel, štípaný z rovného smrkového dřeva bez suků. Nejrozšířenější krytinou minulosti na území naší republiky však byly slaměné došky. Ačkoli dnes se s nimi již prakticky nesetkáme, v minulosti nebyly výjimkou ani v horských obcích s rozvinutou rostlinnou výrobou. Na boudách však došky doložené nejsou. Došky bývaly velmi často kombinovány se šindelem, který se používal na exponovanější partie, tedy na hřebeny a hrany střech. Ačkoli byly známy materiály trvanlivější a dřevěnému šindelu nepřála ani státní nařízení, která od poloviny 19. století preferovala nespalné krytiny, přežil v Krkonoších až do třicátých let 20. století. Tehdy však již byla používána jeho lacinější a méně kvalitní řezaná a frézovaná podoba, vyráběná v četných šindelkách. Ti, kteří se nezaleknou pokrýt svůj dům pravým dřevěným šindelem, mu dodají punc originality a elegance. Se soudobými konzervačními prostředky není ani dnes dřevěný šindel, zvláště štípaný, odbytou záležitostí. Mezi plastovými napodobeninami tradičních krytin se objevily také imitace šindele. Striktně odmítnout je nelze. Stále však nevypadají tak dobře, aby na historické roubence nepůsobily lehce nepatřičně. Své místo však již dnes mají na novostavbách. Imitace někdejšího eternitu a břidlice však dopadají zatím lépe.