Konstrukce

Klasickou konstrukci okenních a dveřních otvorů historických roubených staveb tvořil pevný rám sestávající z dvou poměrně masivních svislých trámků začepovaných do vodorovného roubení stěny, tzn. do trámů probíhajících nad a pod otvorem. Kratší trámy stěny mezi otvory pak byly začepovány do drážky v těchto svislých trámcích rámujících otvor. Tento typ konstrukce zajišťoval maximální stabilitu otvoru i jím proražené stěny. V průběhu času jsou tyto sloupky po stranách oken nahrazovány stále subtilnějšími prvky, které jsou pak zcela skryty pod prkennou obložkou okna. Masivní trámové zárubně dveří můžeme nalézt i ve zděné stěně. Je to však prvek značně archaický a vyskytující se spíše u staveb chudých, nouzových nebo hospodářských. Okenní otvory ve zděné stěně však kompletní trámový rámec nemívaly. Občas však byl místo zděné klenby osazen překlad z kusu trámku. Ten se však pohledově pokud možno neuplatňoval a byl skryt pod omítkou. Pokud to bylo jen trochu možné, zárubně vchodových dveří ve zděné stěně (lhostejno zda z cihel nebo z kamene) nechal stavebník osadit kamenné. Materiál pak odpovídal místním zvyklostem. Nejčastější byl snadno opracovatelný pískovec z podhůří (v Krkonoších zejména červený, až s přelomem 19.–20. století postupně vytlačovaný dováženým žlutým), v místech výskytu kvalitní žuly byla využívána i tato. Pískovcové zárubně pak bývaly zpravidla opatřeny barevným vápenným nátěrem, který je zároveň chránil před zvětráváním. Zárubně vnitřních dveří ovšem nejsou nyní objektem našeho zájmu a výše napsané se jich proto týká jen částečně.