Eternit

U novostaveb lepenku i na vesnici už před 2. světovou válkou v oblibě předstihl eternit (osinkocementové tabulky), nezřídka skládaný do dekorativních vzorců tvořených šablonami odlišného odstínu nebo barvy. Jen v podhůří se také rychle šířily betonové tašky. Plech sice byl znám, ale v naší oblasti se výrazně začal uplatňovat až ve 2. polovině 20. století a pálená taška zůstala výjimkou dosud. Kvalitní, trvanlivý a hojně rozšířený azbestocementový eternit jen velmi těžko hledá plnohodnotnou náhradu v moderních zdravotně nezávadných nástupcích. Výrobci požadovaná pokládka na latě není u této křehké krytiny do hor ideální a nemálo popraskaných šablon po každé zimě nedělá této esteticky velmi vhodné krytině dobrou reklamu. Extrémní klimatické podmínky našich hor jí bohužel nesvědčí. Vývoj však pokračuje. Stále větší oblibu však získávají plastové šablony obdobného tvaru, jaký míval někdejší eternit. Tato krytina odolává zatížení sněhem a ledem velmi dobře a esteticky je též přijatelná.