Přeskočit na obsah

Partneři

Dělení a otvírání oken

Jednoduchý vyjímatelný neotvíravý vnitřní rám zdvojeného okna. Nejstarší doložená okna krkonošských domů byla malá, téměř čtvercová, dělená křížem do čtyř polí. K tepelné izolaci, zvláště v zimě, sloužily jednokřídlé svlakové vnější okenice, později pak ještě vyjímatelný vnitřní okenní rám, což byl předek následného již dobře známého okna špaletového. Nejstarší okna byla neotvíravá, následovala jedna otevírací tabulka a konečně klasické dvojkřídlé okno. Vnější okna se otevírala ven a vnitřní dovnitř. Až s přelomem 19. a 20. století se objevují vícekřídlá okna, zejména s vrchní „ventilačkou“. U roubených staveb byl vnější okenní rám téměř vždy usazen v líci vnějšího pláště stěny. Časté to bylo i u oken ve zděné stěně, zde se však můžeme setkat i s okny mírně zapuštěnými za líc zdiva. Obecně platí, že vhodná jsou okna dvojkřídlá a dělená. Okno čtvercové je nejlepší dělit křížem do čtyř tabulek, obdélné okno do šesti, či taktéž křížem do čtyř, a to tak, že horní pár tabulek je nižší než spodní.

– Častým nešvarem současnosti je vsazování oken nedělených, dům pak vypadá z některých pohledů, jako by měl ve zdech prázdné otvory. O mnoho lepší nejsou ani okna s falešným dělením mezi izolačním dvojsklem, neboť stačí i mírný odlesk, odraz oblohy či krajiny a dělení se opticky zcela ztrácí. „Zlaté“ mřížky mezi dvojsklem jsou nevkus nepotřebující dalšího komentáře. Problém také nastává tam, kde je dvojkřídlé okno nahrazeno jednokřídlým, byť děleným. Stačí okno pootevřít a je na první pohled patrné, že něco není v pořádku. Nemluvě o tom, když okno tak říkajíc „vyklopíme“.

Okna nevhodného typu, ve štítu i na delší straně přízemí také nevhodného tvaru.Dnešní doba přináší mnoho konstrukčních variant oken od klasických špaletových přes zdvojená dále jednoduchá s dvojsklem až po „eurookna“. Obecně platí, že je vždy dobré držet se co nejvíce proporcí původního okna a od nich následně odvodit vhodnou konstrukci nového.

Malý okenní otvor v roubence prostě nelze osadit vhodným „eurooknem“. To bude vždy vinou naddimenzovaných univerzálních profilů působit humpoláckým rušivým dojmem. Větší okno penzionu naopak dobře snese i „eurookna“, neboť ani ta nejsou odkázána jen na jediný typ. Je třeba nepodlehnout pohodlnosti některých výrobců a vyžadovat opravdu kvalitní práci.

– Odstrašující příklady jsme již naznačili výše, doplňme ještě plastová a hliníková okna v dřevěné stěně. Nesoulad materiálů bývá totiž až příliš často do očí bijící.

Příliš hluboko ve zdi utopená okna. Jsou i plastové povrchy napodobující dřevo, ty je snad možné umístit do vyšších pater novostaveb v tradičním duchu, ale u přízemního domku, kde je rám v bezprostředním kontaktu s vnějším pozorovatelem, i tato okna nepůsobí příliš dobře. Velmi důležité je samotné osazení okna ve stěně.

V roubené prostě musí být okno umístěno bezpodmínečně co nejblíže vnějšího pláště bez ohledu na svoji konstrukci. Naopak s ohledem na tento kategorický požadavek je dobré zvolit vhodnou konstrukci, z čehož nám opět vyjde nejlépe špaletové okno. Ve zděné stěně může být okno mírně zapuštěné, ale vesměs ne více než 10 cm.

– Častým prohřeškem současnosti jsou zcela utopená okna hluboko v nitru okenního otvoru. Stačí se na dům podívat mírně z úhlu a vypadá to, jako by dům žádná okna neměl, jen díry do zdi či jakési střílny. Ačkoli je tento nešvar občas zdůvodňován technologicky, je to v drtivé většině případů jen pohodlnost a zcela škodlivý stereotyp těch, kteří takovéto paskvily vytvářejí.