Rozptýlená zástavba
Podstatnou část Krkonoš tvoří kulturní krajina a stavby jsou její důležitou součástí.
Pravidelně podél linie místní cesty či potoka byly rozmístěny jen horské domy ve starších lánových obcích, jako jsou třeba Albeřice, Lysečiny, Maršov nebo Rokytnice nad Jizerou. Mnohem častější je v celých Krkonoších nepravidelná zástavba na náhodně vytvořených lučních enklávách, které osadníci založili v 16. až 18. století. Pro konkrétní umístění chalupy bylo důležité co nejsnadněji dostat do domu seno z okolní louky a hlavně kejdování, tedy možnost vyvážení tekuté kejdy z chléva na celou louku. I tyto zemědělské praktiky ovlivnily obraz krajiny s rozptýlenou zástavbou, která patří mezi zásadní rysy Krkonoš. Od poloviny 19. století se zahušťovala nevelká centra horských sídel. Proto jsou v ostatních místech hor dodnes typické různě velké rozestupy mezi domy.
Nejstarší zástavba v Jizerských horách vznikala v mělkých údolích Smědé, Jeřice a Nisy v severním a západním podhůří hor jako dlouhé lesní lánové vsi se statky v pravidelných odstupech nad zaplavovanou nivou. Lány polí, luk a pastvin, oddělené cestami a mezemi a táhnoucí se až k okraji lesa, se místy dochovaly dodnes. Podobně na principu lánů vedoucích od vodního toku se rozvíjely i později zakládané obce v hlouběji zaříznutých údolích ve východní části hor.
Na starší usedlosti postupně navazovala zástavba volně rozptýlená ve svazích až po nižší hřebeny, podobná té krkonošské. Údolní polohy byly dále zahušťovány chudšími chalupami, výrobními (mlýny, pily, apod.) a veřejnými stavbami (kostely, fary, školy, apod.) až po výrazné hmoty továren z období průmyslové konjunktury.
Výsledkem je krajina s hustě zastavěnými pásy podél vodních toků, na severu a západě výrazně kompaktní bez rozptylu do krajiny, na východě s charakteristickou zástavbou roztroušenou v úbočích.
V současné době by měla být prioritou ochrana volné nezastavěné krajiny a uchování typické kompozice osídlení se souvisle, avšak nikoli pravidelně, zastavěnými údolními pásovými sídly a řídce rozptýlenou zástavbou ve vyšších polohách. Novostavby je vhodné umisťovat v prolukách a na okrajích souvislé zástavby.
