Je možné vůbec radit?
Jednodušší je situace u menších objektů – individuálního bydlení, malých rodinných penzionů a rekreačních chalup. Zde můžeme bez problémů čerpat z bohaté studnice lidové architektury našich hor. Odborníkům je dobře známa. Veřejnost se také domnívá, že ví, oč běží, byť se meze této domněnky mnohdy záhy projeví, jakmile má dojít k jejímu uvedení ve skutečnost. Problém je totiž v tom, že kontinuita tradičních stavebních postupů i tvorby výzdobných prvků byla na čas přerušena a jejich oživení je bohužel mnohdy nekultivovaně živelné.
Horší je to v případě větších komerčních objektů – velkých penzionů, hotelů i horských bud, neřkuli apartmánových domů. Stavby obdobných rozměrů v našich horách vznikají až od poslední třetiny 19. století a nebyl učiněn žádný úspěšný, obecně respektovaný pokus formulovat to, co je u těchto budov pro Krkonoše a Jizerské hory typické a následováníhodné. Protože právě tato druhá kategorie staveb se v současnosti nejvíce podílí na změnách tváře našich hor, nemohli jsme se tomuto pokusu vyhnout, byť si dobře uvědomujeme, že se pouštíme na velmi tenký led. Pokusit se nalézt vhodné vzory a typické prvky také pro tento druh výstavby je nezbytné, ztotožníme-li se ovšem s cílem této publikace, protože prosté aplikování jednotlivých prvků tradiční lidové architektury na novou rozměrově odlišnou komerční architekturu není vždy dost dobře možné a často může dopadnou tragicky.
Jen si představme roubenku pro dvě stě osob...
Dalším důvodem, proč jsme se rozhodli připravit tuto příručku, tedy radit, je existence jistých regulativů, které již pro výstavbu v Krkonošském národním parku a v Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory existují. Neškodí nikomu převést regulativy z jazyka čistě úředního, nařizujícího a zakazujícího, do řeči lidsky srozumitelné a vysvětlující, neboť prostý právní regulativ k nápravě současné neutěšené situace zjevně nestačí.
