Špýchárky a mačkárny
Špýchar, tedy budova k uskladnění úrody, tvořil běžnou součást zemědělských usedlostí v Čechách. Nepříznivé přírodní podmínky hor však vedly k tomu, že se úroda vešla do sklepa, komory a na půdu, takže samostaný špýchar nebyl potřeba. Špýchárky proto nalezneme ve větší míře pouze v západních Krkonoších, kde byly podmínky pro zemědělství, zejména obilnářství, přece jen příznivější. Špýchárek je zpravidla opět menší roubená stavba, výjimečně i patrová, kterou od stodoly rozpoznáme podle vyplněných spár roubení a vchodu, jímž jsou zpravidla menší dveře, nikoli vrata. Špýchárky také mívaly pouze malá štěrbinová okénka. Tyto stavby z krajiny mizí snad rychleji, než stodoly, proto se je snažme chránit a udržovat. Špýchárek poslouží dobře jako kolna, avšak coby předloha pro současné doplňkové hospodářské stavby může sloužit jen tam, kde má své historické opodstatnění, tedy v západních Krkonoších.
Mačkárny, zvané také drikety, drobné zděné stavbičky, charakteristické pro Jizerské hory a celé jejich podhůří, sloužily k mačkání skleněných knoflíků, lustrových ověsů, perlí a jiných skleněných ozdob z barevných tyčí. Typickými znaky jsou podélná sedlová stříška kryjící větrací otvor v hřebeni střechy, komíny ve štítových zdech a řada vysokých oken v podélných stěnách. V minulosti stávaly u mnoha chalup, dodnes se jich v původní podobě dochovalo už jen málo. Většina buď zanikla, slouží jako kolny nebo byla přestavěna na rekreační chaty. U nich je žádoucí uchovat jejich specifický architektonický ráz, který je zajímavou stopu historie ve zdejší krajině: komíny ve štítech, větrací otvor v hřebeni střechy krytý sedlovou stříškou, okna v podélných stranách. Jako kolna nebo sklad jsou mačkárny přijatelné. I když ideální by bylo v některých obnovit původní vybavení a zpřístupnit je návštěvníkům.
